Dnes ráno jsem byla v očistci s holy anděly, kde jsem potkala a pomohla mnoha duším. Když jsem se vrátila domů, byla moje příjezdová cesta plná květin. Když jsem přišla k domu, viděla jsem zeď pokrytou těmi nejkrásnějšími exotickými květinami.
Řekla jsem: „Ach, jak je to krásné! Alespoň si některé vezmu a dám je do vázy pro Blahoslavenou Matku a našeho Pánu Ježíše.“
Lezly po té zdi, velké listy, růžové, bílé, všelijaká zelenina. Řekla jsem: „Ach, Pane můj, nikdy jsem neviděla tolik krásných květin a ozdob.“
Květy sahaly až k přední vchodové dveři domu.
Zeptala jsem se: „Kdo všechny tyhle květiny zasadil?“
Anděl se usmál a řekl: „To je tvá zásluha, dobrý plod, který plodíš skrze své utrpení.“
Bylo to opravdu krásné.
Během naší návštěvy v očistci jsem byla se skupinou duší, když ke mně přišel jeden muž.
Řekl: „Valentino, nedávej mi to jídlo, které jsi mi dávala až teď.“
Já jsem ho ani neznala.
„Můžeš to změnit a připravit něco jiného? Udělej mi bramborový salát s trochou nasekané rajčat navrchu,“ požádal mě.
Řekla jsem: „Dobře, udělám ti to.“
Usmála jsem se a řekla andělovi: „Teď vybírají a nabízejí mi jídelní lístek toho, co chtějí jíst.“ Ale je to duchovní. Bílé brambory představují Tělo našeho Pánu Ježíše a červená rajčata, která jsem viděla ve vizi, představují Drahou Krev našeho Pánu, která očistí ducha toho muže. S touto osobou jsem se ještě nesetkala, ale chápala jsem, že jeho duše postupuje výš.
Zatímco jsem některé z duší učila o našem Pánu, přišla ke mně dáma a zeptala se: „Valentino, je v pořádku, když přijdou dvě Vietnamky a budou tě poslouchat?“
Odpověděla jsem: „Ano, mohou přijít.“
Ty dámy byly katolické a byly v očistci. Přišly společně, aby poslouchaly. Učení duší o našem Pánu jim ulevuje v utrpení, zatímco jsem s nimi, a také jim pomáhá v jejich postupu.
Duše v očistci trpí tak velkým utrpením, protože náš Pán vždy říkal: „Umírají nepokánající.“ Proto musí strávit v očistci dlouhou dobu.
Děkuji Ti, Pane Ježíši. Smiluj se nad živými i mrtvými, smiluj se nade mnou a nad námi všemi zde na zemi.