pátek 17. dubna 2009

Pátek, 17. dubna 2009

Ježíš řekl: „Můj lidu, než měli mé apoštolové přijmout Ducha Svatého pro svou misi, chtěli se vrátit ke svým starým způsobům rybolovu. Jejich první pokus nic nechytal, ale já jim udělal zázrak velkého úlovku ryb. Potom je připomenul jejich nové poslání pro mě, které spočívá v tom, že budou nyní lovci lidí místo hledání ryby. Na moři Tiberiadském jsem s apoštoly snědl ranní jídlo a později jsem sv. Petra třikrát vyzkoušel na jeho lásku ke mně, protože mě třikrát popřel. Apoštolové si uvědomili, že jsem udělal mnoho zázraků k podpoře jejich víry ve mne, ale byli stále slabí v svých starých způsobech. Lidé obecně chtějí následovat své vlastní způsoby místo toho, abychom následovali mé způsoby. Potřebujete milost ze mějích svátostí k posilování vaší duchovní síly, aby jste se více soustředili na mé poslání pro váš život než na to, abyste následovali svou vlastní vůli. Každé ráno byste měli vše věnovat mně v ranní oběti, takže budete myšlet více o tom, aby jste mi učinil radost než vaším světským touhám. Důvěřujte ve mne všem a já zajistím všechna vaše potřeby.“

Po přijetí svatého příslušnosti v domě na hoře Karmel jsem viděl vizí Rose a Raoula spolu, protože jsou velmi blízký. Ježíš řekl: „Můj lidu, toto je druhé oslavování 70. výročí svatebního obřadu za týden a je to vzácnost vidět oba výroční oslavy slavit na stejný den, jak byli oddáni v témže roce. Rose a Raoul prožili mnoho zvláštních let spolu a jsou svědkem pravé věrnosti k sobě navzájem a příkladem pro ostatní ve světě rozvodů a společného bydlení. Jsou živým důkazem toho, že páry mohou zůstat oddány na celý život, pokud si udělají opravdu závazek k sobě navzájem. Vždy jsem byl součástí jejich manželství a sdílím svou lásku se všemi manželskými páry, protože manželství je znamení mé lásky ke své církvi. Moje církev je nevesta a já jsem ženich. Existuje také další výročí k oslavení, a to 25. výročí založení domu na hoře Karmel jako domova pro umírající. Rose a Raoul učinili z tohoto domu svůj životní úkol a darovali čas i peníze. Není snadné řídit dům pro umírající a plánovat všechny pracovníky po tak dlouhou dobu let. Chválím je za jejich štědrost v poskytnutí příjemného místa, kam mohou přijít umírající lidé. Oni i všichni ostatní pracovníci si shromažďují poklad na nebi pro všechny tyto krásné dobré skutky pro druhé. Znovu se radujte z oslavy všech těchto výročí.“