Mír s vámi!
Milé děti, já jsem Královna Míru. Modlete se, modlete se, modlete se. Buďte v míru, buďte s mirem a přineste mír všem svým bratřím.
Dávám vám lásku své Matky a prolévám nad vámi všechny milosti. Obracejte se. Mužům zde přítomným chci říct, aby modlili; neaby byli leniví nebo stydli se modlit, protože pokud tak uděláte, obdržíte od mě mnoho nebeských milostí. Modlete se za celý svět. (*)Svět je černý kvůli svým početným zločinům a hříchům...
V tento okamžik jsem viděl Pannu Marii, jak drží v pravé ruce zčernalou koule. Zdálo se mi, že je velmi těžká, neboť Panna Marie ji s velkými potížemi držela na dlaně své ruky. Okamžitě řekla:
Zůstaňte v mé lásce a mím míru. Modlete se, modlete se, modlete se. Blahoslávím všechny: ve jménu Otce, Syna a Ducha Svatého Amen. Brzy se uvidíme!
(*) Smrtelný hřích ničí lásku v srdci člověka těžkým porušením Božího zákona; odvádí ho od Boha, který je jeho konečným cílem a štěstím, dávaje přednost nižšímu dobru. Menší hřích umožňuje, aby láska přežila, i když ji uráží a zraní. Smrtelný hřích, útočí na životní princip, který je láskou, vyžaduje novou iniciativu Božího milosrdenství a obrat srdce, který se obvykle uskutečňuje v sakramentě smíření.
Hřích vytváří sklon k hřešení: generuje zlou návykovost opakovaným provádění stejných činů. Z toho vyplývají perverzní náklony, které zatmávají svědomí a korumpují konkrétní hodnocení dobrého a zlého. Tak hřích sklání k reprodukci a posilování sebe sama, ale neuspěje v zničení morálního citu kořenově.
Vady lze klasifikovat podle těch ctností, které jim brání, nebo dále spojit s hlavními hříchy, které křesťanská zkušenost rozlišila následkem sv. Jana Kassiana a sv. Řehoře Velikého. Jsou nazývány hlavními hříchy, protože generují jiné hříchy, další vady. Jsou to pýcha, lichva, závist, hněv, nečistota, obžerství, lenost nebo acedia.
Katechetická tradice nám také připomíná, že existují "hříchy, které křičí k nebi." Křičí k nebi: krev Ábelova (potrat), hřích sodomitů (homosexualita a smilstvo); křik utlačovaných lidí v Egyptě (zlý korumpovaný politici, zloději a vrazi); stížnost cizince, ovdovělé a sirotka; nespravedlnost vůči zaměstnanci.
Hřích je osobní čin. Navíc neseme zodpovědnost za hříchy spáchané jinými, když s nimi spolupracujeme:
-účastnit se jich přímo a dobrovolně;
-příkazovat jim, radit je, chválit nebo schvalovat tyto hříchy; neodhalování či nepředcházení jim, když jsme k tomu povinni; bránění těm, kteří činí zlo.
Tak hřích dělá lidi spoluviníky, vládne mezi nimi požádlivost, násilí a nespravedlnost. Hříchy způsobují společenské situace a instituce proti boží dobroti. "Struktury hříchu" jsou vyjádřením a důsledkem osobních hříchů. Indukují své oběti k činění zla navzájem. V analogickém smyslu tvoří "společenský hřích."
(Katechismus katolické církve - vážnost hříchu: smrtelný a menší hřích, s. 487, čj.1855,1856; 1865 až 1869)